25.4.

25. dubna 2014 v 19:18 | Annie**
Ahoj holky,
je to pro mě sice smutné, ale rozhodla jse mse, že s blogem na čas skončím, přestože konec hospitalizace se blíží.
Myšlenky a vůbec celá ta nemoc mě natolik ovlivnila a pohlitila, že teď nejsem schopná v tom ještě podporovat ostatní. Jsem v tom sama, a bude hůř. Teď neříkám že mi to vadí, ale za celé dva měsíce jsem nepřibrala ani 2kg. To m nějak drží nad vodou, nebo...pod vodou?
Sice to sobě ty kila děsně cítím, co se týče mír, všude jsem o 2cm širší - to není zase tak špatný na to že mám dva měsíce jídelníček npormálního člověka plus věci navíc, žádný pohyb...
Mám deníček, který si píšu ručně a to mi zatím stačí, abych se vypsala.
Tenhle článek dám i na svůj druhý blog. Někdy bych se ráda vrátila, ale teď potřebuju na čas zapomenout že mám problém. Jinak řečeno, udusat ten problém pod zem, zapomenout že existuje a tím ho ještě prohloubit. Ano, je to špatně, ale ostatní problémy vyplouvají na povrch, a to se mi nelíbí.
V léčebně jsem našla kamarádky, což by taky nemělo být. Neměly bysme se dál stýkat ale tyhle holky mi jsou bližší než mnohé z 'normálního' života.
Na facebookové skupině budu dál aktivní, číst vaše příspěvky, odpovídat na ně čas od času, možná přidám fotky :) přidám si kteroukoli z vás, která chce do skupiny na fb, a kdo chce případně vědět, jak na tom jsem. Je mi líto, ale nikomu už nebudu radit jak zhubnout, protože to vím až moc dobře, a nechci nikomu zničit život, tak jako sobě. Hlavně teda po psychické stránce. Všem z vás držím palce a snad to žádná z vás nedotáhne tak daleko jako ty holky v léčebně co vidím.

Mám vás ráda :) držte se!
Annie
 

--Léčba=Pozastavení blogu--

9. března 2014 v 12:21 | Annie** |  *Annie
Ahoj holky,

nebyla jsem tu nějaký čas, ale na blogu jsem aktivní pořád, myslím, že většina z vás to chápe a ví, proč tu nejsem. Nápověda : kdo chce číst dál moje články, napište do Zpráv Autorovi, nezapomeňte zmínit facebookový profil nebo email, na který vám přepošlu novou adresu blogu. Měla jsem k tomu důvody, ale když to půjde, budu se hlásit i na tenhle blog.
Tohle ale hlavní důvod pozastavení blogu není. Ve středu v poledne se mi ozvali z Prahy. Zítra nastupuju, a když budu moct, budu psát jenom na jeden svůj blog. Aby nedošlo k tomu, k čemu došlo, a nemusela jsem zase měnit blog, na facebook do tajné skupiny, do které se dostanete jen když si mě přidáte do přátel, napíšu heslo, které mi pak musíte říct, když budete chtít novou adresu blogu. Většina z vás ji už má, ale kdyby náhodou!
Takže je to tady, a já jdu na léčení! Jestl ise to povede, to nevím. Každopádně v Praze budu 2 měsíce, víc snad ne. Budu opakovat čtvrťák a mezitím se připravovat, abych maturitu tentokrát už udělala.
Děuju všem co chodili na můj blog, a líbil e vám. A hlavně těm, kdo mě pochopili, kdo nenadával, nezatracoval ale šel se mnou a věřil! Protože lidi jako já potřebují, aby jim někdo věřil, a ne nadával, co to zase sakra píšu na blog, proč to dělám, a pak vlastně zjistíte, že lidi co jste znali, ce celou dobu přetvařovali.

Naštěstí jsem poznala, že pravý přítel je ten, kdo tě zvedne, když už sám nemůžeš. A přestože je to pro něj také namáhavé, podpírá vás dál. Takových lidí je hrozně málo, a já pár takových lidí mám. Rodina, která sama o sobě je podpora silná, ale já ji ničím, což znamená, že se hroutila, a porozumění zmizelo. Velkou oporou je moje kamarádka ze školy, která mě bude mít ráda ať udělám cokoliv, a i přesto že si tohle musíte prožít, abyste pochopily, snaží se mě chápat. Ne falešně, aby zase odkývala každou blbost co řeknu, ale vyslechne, neodsuzuje, řekne svůj názor ale neutí ho.

Jestli jste kamrád/ka někoho s PPP, prosím, buďte jako ona. Dejte najevo že svého milovaného neodsuzujete a nepřestávejte s ním mluvit, i když vám řekne 'zmiz'. V tomhle případě totiž 'vypadni' znamená 'prosím, neodcházej'.
Jestli jste holka jako já, která sama sebe nanávidí, neví co chce a ani si neumí přiznat že je anorektička přesto že na druhý den bude hospitalizovaná na oddělení Poruch příjmu potravy, vám já ještě poradit neumím. Strašně ráda bych, ale nedokážu pomoct sama sobě, a doufám, že všechna svoje prázdná místa po těch dvou měsících vyplním. Zatím si nedokážu představit, že přiberu dvě a víc kg, ale snad to nebude tak hrozné. Shodit můžu kdykoliv, ale to si říkat nebudu, protože spadnete d otoho velice rychle, ale dostat se z toho, to je už tisíckrát těžší. A proto mám s tímhleproblém už 6, 7 let. A upozorňuju, že i když přiberu, třeba na 55, neznamená to, že je všechno za mnou, jak si asi bude hromada lidí myslet.
Tohle nevymažete, je to ve vás, a je jen na vás, jestlito potlačíte, zastrčíte hluboko dozadu mozku a nebo to posadíte do centra řízení vašeho mozku! Anorexie, bulimie, všechno...jen mě mrzí, že ze sebe dělají anorektičky a bulimičky holky, co chtějí být jenom zajímavé. Udělají cokoliv, jen aby lidi říkali : hm...ty blbneš, nepotřebuješ hubnout, a myslí si, jak jsou po měsíci držení 'hladovek' hrozné chudinky a nikdo je nechápe. Tohle já púrostě nepochoím. V životě jsem takové holky poznala, a možná patřily ke spouštěčům mých problémů, bůhví proč.
Mějte se tu, a neodendávejte s imě z oblíbených, prosím. Jak už jsem někde psala, já tu jsem, a budu tady!

2.3.

2. března 2014 v 16:38 | Annie** |  *Annie
Tak zase po pár dnech!
Jak možná někdo z vás ví, v pátek jsme měli ples!
Co k tomu říct, asi to, že jsem od toho čekala víc. Pozvala jse mkluka kterýho mám ráda ale přesvědčila se, že on mě ne. Pozvala jse mkamarádku ze základky, která mi po plese napsala, že mě nechce vidět dokud nebudu v nemocnici, že se jí chce brečet když mě vidí (co to dopr..?). Pozvala jsem většinu členů rodiny, která zabrala skoro 16 míst u stolů, a z toho se mě polovina z nich pak na konci snažila probrat a odnášeli mě do auta proč asi? Protože hladovka vyhrála nad varováním od všech, že to pak dopadne špatně, takže jsem během půlnočního překvapení zkolabovala. Ani nevím kolik lidí to vidělo, ale mamky přítel mi vyprávěl, že mě nesl, a byla jsem úplně mrtvá, a když řekl že jsem docela těžká, tak jse mse probrala, a řekla jsem : 'takže jsem tlustá' a znova jsem umřela :D skvělý.
Večer to byl ale hezký, jeden z podleních strávených se třídou, se kteroujsem byla poslední 4 roky.
To že jsem tam nebyla do konce nic neznamená, příští rok mám ples další. Sice te´d nemůžu jíst ani se skoro hejbat už druhý den, ale ok :D
Njevětší depku mám až den potom, protože můj bejvalej, který vlastně mohl za všechny moje psychický problémy, si tam prej něco začal s nějakou holkou. Naštěstí jdsem to neviděla, a nebo si to bohudík nepamatuju. Pak kluk co to mohl ještě zachránit se ani moc nezajímal o to, kde jsem a ani druhý den se neozval, kdybych mu nenapsala, tak by to byl prostě jenom další večer, kdy byl ples no....no a co vlastně!! No a co že jsem odjela domů a on tam zůstal a tancoval s holkama do 3...pohoda. neříkám, že si za to nemůžu sama, neměla jsem buď tak pít, nebo se aspoň najíst. Ale tady jsem se přesvědčila komu na mě fakt záleží. Mimo rodinu to byla moje BF co mě tam celou noc hledala a ipřesto si to sama užila z lidí ze třídy asi nejvíc, a to nic nepila! Pak to byly další kámošky ze třídy, který mě venku našly, a taky ty co mě zvedaly. Já jen doufám, že to neviděl nikdo z učitelů, protože mi to přijde jako trapas zároveň!
No...to bysmě měli. Ples máme za sebou, teď už jenom oslavit dvoje důležitý narozeniny a můžu se rozhodovat, co si vezmu do léčebny sebou do kufru...
 


24.2. Jídelníček

24. února 2014 v 15:49 | Annie** |  *Jídelníček
Snídaně: nic
Svačina: nic
Oběd: fazolový guláš (107kcal), mandarinka (26)
Svačina: ?
Večeře: ?

Pohyb: -1000kcal

Řekla jsem si, že denně nepřekročím 400kcal. Jakože, může to být i míň, ale 400max!
Dneska jsem hodně v mínusu tak si možná ještě vezmu něco.
A když jsem dneska byla v posilce, dělala jsem cviky na břicho a nějakej chlap mi tam radil jak to mám dělat líp a vypadá to že mám svýho osobního trenéra, protože on je tam asi zaměstnanej jako trenér :D výborně! Až na to že jsem zjistila, že polovinu věcí jsem cvičila špatně. A teď se nemůžu moc hejbat :D opravdu se těším na zítřek!
A v pátek ples!!
Bude to extra trapas, a zítra se natáčí videjko na půlnočko :D ne tak jako docela se těším, ale chci ještě trochu zhubnout...v poslední době jsem hodně žrala takže minulý týden jsem se snažila (ale párkrát se to nepovedlo...) a tenhle taky!! Hlavně tenhle!
Do pátku chci být zpátky na 44, teď mám 45 a už jsem kilo shodila. Ano, přibrala jsem 2kg! Hrozný, mám fakt extra depku ale už jsem na cestě ke shození! Ale teď vím že jsem doopravdy přibrala, fakt ale. Protože i na metru jse mměla víc cm. Radši se znovu změřím až o víkendu...

A kdo mě máte na fb tak víte že jsem se obarvila na tmavo :D myslím, že vypadám pořád jako hovno...ale měla jsem tak zničený vlasy, že jsem je musela i hodně ostříhat. Moc se v těch krátkých vlasech necítím, ale to si zvyknu. Navic budu 2 měsíce někde zavřená, tak mi to bude jedno -_- nebo že bych si na ples koupila příčesky? :D


19.2. Jídelníček

19. února 2014 v 19:31 | Annie** |  *Jídelníček
Jídlo:
-2x DELI
-3 korbačíky

Pohyb:
Posilovna (-1800kcal)

Já mám deli pistáciovou fakt ráda :D takže to jsem nedávala :/
Ale zase si myslím, že dneska v posilovně jsem se zabíjela, takže pohoda. Nejsem sice ráda za jídelníček, a možná ještě bude nějaký salát, ale aspoň už jsem začla cvičit a něco dělat! Ikdybych u toho měla normálně jíst tak nějaký pohyb asi potřebuju. Teď je sice ples v plném plánování, zvlášť když jsme našli nový nápad na půlnočko! Ale budu se snažit chodit teď cvičit hodně často.

No, dneska jedna z vás ve skupině na fb přidala zajímavý příspěvek, jméno nebudu zobrazovat, jenom ten příspěvek, když se dotyčná neurazí :) připadá mi to hodně k zamyšlení a může se od toho rozvíjet mnoho úvah.

Perfekcionismus vede ke zklamání a nejistotě. Přijetí sama sebe vede k důvěře, motivaci, síle a pokoře. Stojí za to "dokonalosti" obětovat svou emoční svobodu na úkor ostatních norem a očekávání? Pro koho ŽIJETE: naši společnost nebo SAMI PRO SEBE?

Já osobně se v sobě natolik nevyznám, že ani nemůžu odpovědět na poslední otázku.
A má to vlastně celý smysl? Není to JEDNO?
Pevně doufám, že až přijedu z nemocnice, bude mi to jedno....zatím se nemůžu smířit s tím, že bych měla nějak přibírat nebo se nevejít do oblečení co te´d nosím. Už si ani nepamatuju dobu, kdy mi něco bylo malé. Takže snad najdu i jiný smysl života. Jednou...


Další články


Kam dál